Ako si pán farár skoro knižku požičal

Dnes ja jednoducho krásny deň. Ráno som sa zobudila, vonku nepriedušná sivá hmla ešte nerozvidneného rána. Počasím to teda nebolo. Mala som takú chuť žiť, že som si do roboty okrem obligátneho obeda zbalila aj feniklovo-anýzový čaj v termoske a misku plnú nakrájanej mrkvy, jabĺčok a pomaranča. Ale to bol nedojedok zo včera večera, takže ani tým to nemohlo byť. Na ceste k zastávke električiek som sa usmievala. Hoci tu máme nádhernú gaštanovú alej, v ktorej sa vždy cítim ako na dedine, v túto ročnú dobu už stromy vyzerali ako mŕtvi duchovia - oholení, ošklbaní, bez listov, bez života, spiaci, vlhkí, tmavohnedí obri. Gaštanovou alejou to teda tiež nebolo.
A potom som zapla email. Svietil tam mail od jedného moravského kamaráta, ktorému som ako poslednému pred pár dňami predala našu knižočku cestopis. Neváhala som a okamžite naň klikla. Niečo ma k tomu nezadržateľne nútilo. Také brnenie v ruke, zrýchlený tep, teplo v hrudi. Čo to len bude? Páčila sa mu knižka? Alebo je moc "free" a trochu až moc? Je tam nebodaj nejaká hrubka? Obavy, ale hlavne očakávania nemali konca. Pozerám sa totiž na svet cez ružové okuliare - vždy. Už som raz taká. A preto sa dychtivo púšťam do čítania ...

Ahoj Danko, musím ti poslat první postřehy ze čtení tvé knížky.
Už na straně 6 jsem si říkal, jestli nejsi vnučka Borisa Filana 
Ale vřera přišel na večeru pán farár i se svým pastoračním asistentem, bratislavským studentem teologie. 
My tady máme samé slováky. I farář je slovák 
A tak jsem jim po večeři zpestřil zažívání četbou z místa, kde srovnáváš ramadán v Trabzonu a v Káhiře 
...Čo to máš? Filana?
...Ne Dvořákovú
...Nepoznám
davaj kuknúť. 
Pan farář otevřel knihu na náhodném místě a během pár sekund už dával zabrať bránici 

Málem jsem o tu knížku přišel  jak se do ní zahloubal